Bára a její úspěchy či neúspěchy
12. 6. 2007
| Rozhovor: | |
 Ačkoli v SuperStar neobsadila žádnou z medailových pozic a připadla jí pouze medaile „bramborová“, rozhodně nepatří mezi ty finalisty, kteří upadli v zapomnění. Bára Zemanová vydala desku hned jako druhá po vítězi Zbyňkovi a chystá se rozjet svoji slibně vypadající kariéru na letních festivalech. „Rozjetej vlak“ – tak se jmenuje album zpěvačky s hlasem jako zvon, které bude pokřtěno 12. května na festivalu Mezi ploty v Plzni.Báro, představ sama svoji desku, jaká je, kdo na ní pracoval? Ta deska je dobrá. (směje se) Moc se mi líbí a jsem s ní spokojená. Je to bigbít, tvrdá rocková muzika, kterou jsem chtěla dělat. Dělali ji se mnou skvělí lidé, muzikanti z kapely Blue Effect Vojta Říha a Honza Křížek. Na té desce hrají, napsali mi texty a Honza se mnou i zpívá některé vokály. Ta deska je autorská, i když já sama jsem se na ní příliš autorsky nepodílela. Udělali jsme ji v rekordním čase během dvou měsíců, ale to neznamená, že by byla uspěchaná. Měla jsi možnost do té desky mluvit, vybírat písničky, říkat, co se ti nelíbí? Kluci vždycky složili nějakou písničku a pak jsme ji společně konzultovali. Řekli jsme si, jak to chci zpívat, kde něco přidat, jaká slova změnit a tak. Měla jsem volnou ruku jak od vydavatelské firmy, tak od kluků z kapely. Máš mezi těmi dvanácti písničkami nějakou svoji srdeční záležitost? Těch mých oblíbených písniček je určitě víc. Ale jedna rychlejší „Leť!“ a druhá pomalejší „P.S.“, to jsou moje srdcovky. „Leť!“ je o andělovi, který ve mně spí. A „P.S.“ je taková pomalá kytarovka, můj poslední vzkaz posluchačům, je to o mojí cestě, která mě čeká… Pro koho je deska určena? Myslíš, že si ji koupí i jiné okruhy lidí než teenageři, kteří ti v SuperStar nejvíc fandili? Já doufám, že ta moje deska nebude jen pro jeden okruh a že se do ní zaposlouchá víc lidí. Je mi jasné, že někomu se bude líbit a někomu ne. Ale prostě doufám, že si ji rádi poslechnou i starší lidi. Já nechci dělat hudbu pro děti. Ty texty jsou dospělé, odpovídají mému cítění a myšlení, tak doufám, že to chytí i starší posluchače. Jak moc se změnil tvůj život za poslední čtyři měsíce? Všechno je naprosto jinak. Bydlím v Praze, každý den dělám nějakou práci a málo spím. Když už spím, pak strašně dlouho, abych si ten spánek užila. Domů se dostanu tak jednou za čtrnáct dní, takže mi rodina docela dost chybí. Ale vybudovala jsem si svoje zázemí v Praze, takovou svoji druhou rodinu, takže se tady mám komu vypovídat. Jsem tady v Praze ráda, protože tu mám kamarády, ale moje vesnička a rodina mi chybí. Když jsem doma, pak se mi vůbec zpátky do Prahy nechce. Nemáš pocit, že vstoupením do českého showbyznysu přicházíš o život teenagera? Já si myslím, že jsem o ten život teenagera už přišla. Vždycky jsem měla svoji kamarádku a na všechno jsme byly dvě, ve dvou jsme chodily, ve dvou jsme myslely. Najednou vystupuju sama za sebe. Musím se prosadit sama a všechno je jen na mně. Musela jsem se postavit na vlastní nohy a nebýt na nikom závislá. Začala jsem řešit věci, které řeší dospělí, jako byt, práci, pohybování se po Praze, jednání s dospělými lidmi… Takže já jsem se od teenagera odpoutala. I když tedy jsem pořád pařmen a mám potřebu chodit na koncerty a házet tam hlavou. (směje se) Ale už jsem soběstačná. Zůstali ti dřívější kamarádi? Ti moji nejbližší kamarádi od nás mi zůstali. Jsme v kontaktu a občas někam společně vyrážíme. Ale třeba okruh lidí ze školy mě nepříjemně překvapil. Když jsem se po SuperStar vrátila do školy, ti lidé vůbec nebrali to, že jsem někde byla, spíš se mi posmívali. To jsem nečekala. Lidé od nás ze školy na mě pokřikovali na ulici, nevím, jestli to bylo závistí nebo čím, ale bylo to nepříjemné. Teď s odstupem času, když vidíš, kolik příležitostí Zbyněk dostává, není ti líto, že jsi nevyhrála ty? Ani ne. Protože vím, jak náročná byla Zbyňkova deska. Bylo to těžké břemeno. Zatím jsem slyšela jen singl, takže tu desku nemůžu hodnotit, ale myslím, že dopadla dobře. Už ze Zbyňkova vyprávění, že je s ní moc spokojený, věřím, že ta deska bude mít úspěch, a to je super. Já jsem nepotřebovala vyhrát. Skončila jsem sice čtvrtá, ale našla jsem lidi, kteří mi vydali CD, a je to deska, která se mi líbí. Našla jsem si kapelu, která mi vyhovuje, takže já si nemám na co stěžovat. Kdybych vyhrála, možná by to pro mě bylo všechno těžší. Není ti líto ani to, že už je pryč ten hlavní zájem, který byl kolem SuperStar? Velké autogramiády, davové šílenství… Spíš mi chybí ta parta, ta naše rodina ze SuperStar, se kterou jsem bydlela v hotelu jak v jednom baráku. Bylo to osudové setkání několika lidí. Měli jsme dobrou partu, kde byla spousta legrace. To mi chybí moc. I lidé z produkce a celý tým kolem té soutěže. Někdy si na to vzpomenu, když slyším nějakou písničku, a je mi to líto, že už je to pryč. Ale že by mi chybělo to davové šílenství, to ne, to je jen chvilkové a bylo jasné, že to pomine. Bojíš se neúspěchu? Já teď spíš tak doufám. Mám nějaké sny v hlavě. Bude záležet na těch živých koncertech, jak se budou líbit. Jestli ti lidi zůstanou stát a poslechnou si mě, nebo se spíš rozprchnou ke stánkům na pivo. (směje se) Můj cíl je, aby lidi můj koncert bavil. Můj úspěch nebo neúspěch je ve hvězdách. Když to nevyjde, budu dál studovat. Každopádně mě hudba určitě nepustí. Zmínila jsi, že bys dál studovala. Jak to máš teď se školou? Když jsem se po SuperStar vrátila do školy, měla jsem úplné okno, na nic jsem si nevzpomněla. Byla jsem úplně na jiné planetě. Na gymplu se toho na mě tolik navršilo, že jsem se s ředitelem dohodla, že bude lepší na rok přerušit. V září se tam vrátím a budu mít individuální plán. Každopádně maturitu rozhodně chci dodělat a pak bych ráda šla i na vysokou. Stává se ti, že tě lidé srovnávají s Anetou? I mě při poslechu tvé desky napadlo, že máte docela podobné hlasy… No jo, stává. S tím se musí počítat, že lidé budou vždycky srovnávat. Mně to tedy na té desce nepřijde, že bych zpívala jako Aneta. I když je pravda, že máme podobnou techniku. Máme stejné samohlásky a nějaké tóny. Ale naše hudba i texty jsou o něčem jiném. Lidé mě srovnávají i s Ewou Farnou. Ta mi přijde úplně jiná. Společné máme jen to, že jsme holky a obě zpíváme tvrdší muziku. Ale Ewa jde spíš víc do popu a zpívá pro děcka, to já jsem nikdy nechtěla. Mně se Ewa líbí, je to příjemná holka, na svůj věk zpívá bezvadně a nic proti ní nemám, jen moje cíle a představy jsou jinde. Báro, můžeš teď říct, že se ti splnil sen? Mně se sen splnil určitě, a ne jen jeden. Vždycky jsem chtěla mít kapelu, se kterou budu hrát. A teď ji mám. Kluci z kapely jsou nejen skvělí hudebníci, ale i kamarádi, a to se mi na tom moc líbí. |
mas to moc hezke
(veronika , 9. 10. 2007 16:34)